Podrobný popis

Menší druh papouška, který si ale v ničem nezadá se svými většími příbuznými. Je považován za nejmenšího „velkého“ papouška a díky cenám, za které se prodává, je dostupný každému chovateli.

Dospělí papoušci senegalští jsou celkově zelení, světlejší a žlutší na kostřeci. Uzdička, temeno a týl jsou tmavě šedé, tváře světle šedé. Krk, horní část prsou a holeně jsou zelené, spodní část prsou a břicho jsou žluté, až žluto-oranžové. Spodní ocasní krovky a spodní křídelní krovky jsou jasně žluté. Ocas hnědozelený. Zobák šedý, duhovka žlutá, nohy hnědavé. Samice Senegalce má hlavu větší, prsa jsou žlutá (ne oranžová.), spodní krovky ocasní spíše žlutozelené. Mladí jsou tmavší než dospělí, s hnědou hlavou a tmavošedým příuším. Duhovka je tmavě hnědá.

Potravou pro papoušky senegalské jsou různá semena a zrna, ovoce a další dužnaté plody a pupeny. Za potravou někdy slétávají i na zem. Škody působí na dozrávajících kukuřici a polích podzemnice olejné (buráků).

Hnízdění probíhá v závislosti na období dešťů, nejčastěji probíhá od září do listopadu. Hnízda jsou v dutinách stromů, hlavně baobabů vysoko nad zemí.

Budky by měli mít vnitřní průměr alespoň 25 – 30 cm, výšku 40 – 80 cm, výletový otvor 8 cm.

I když jsou papoušci senegalští poměrně otužilí, pocházejí z centrální Afriky, a na to by chovatel neměl zapomínat. Vhodnější je chov v mírně temperovaných místnostech, kde teplota neklesá pod bod mrazu a drží se průměrně na 10°C. Papoušky senegalské krmíme směsí semen (slunečnice, lesknice, loupaný oves, pšenice, proso, semenec, kukuřice atd.) Rádi mají veškeré ovoce a dužnaté plody, zeleninu piškoty, zelenou potravu. V době hnízděni pak vaječnou míchanici, naklíčené zrní (pšenici, oves).

Chov se může uskutečnit jak ve voliéře, tak ve větší kelci. Někteří chovatelé dokonce dosahují v klecích lepších úspěchů. Přesto je však dobré poskytnou jim dostatek prostoru pro prolet.