Podrobný popis

Andulka je snad nejrozšířenějším papouškem vůbec. Chová se po celém světě a je velmi oblíbená. Jsou to drobní papoušci a jsou vhodní pro chov v klecích i voliérách.

Tělo andulek je štíhlé, ocas stupňovitý s výrazně prodlouženými prostředními pery. Temeno hlavy, přes celá křídla jsou tmavě zbarveny, pera jsou lemována žlutě, což tvoří výrazné vlnky. Odtud také dostala andulka své české jméno. Čelo a tváře jsou žluté, lícní skvrny fialové, avšak jsou nevýrazné, hrdelní znaky černé. Tělo je zbarveno zeleně. Za dobu co je andulka chována v zajetí se podařilo vyšlechtit mnoho dalších barevných mutací, modrou počínaje a žlutou konče.

Samec se od samice příliš neliší. Má mírně větší hlavu, která je již u mladých ptáků patrná, ale špatně se rozlišuje. Ozobí, to je místo nad zobákem, je modře zbarveno. Samice má ozobí bílé až světle modré, v době páření hnědé. Mláďata mají ozobí růžové. U mladých ptáků je také patrné vlnkování přes celé čelo, což při přepeření do šatu dospělých zmizí, stejně tak jako tmavá duhovka oka zesvětlá.

Tento druh je již plně aklimatizován a proto začíná hnízdit na jaře. Chováme li ptáky ve venkovních voliérách, nedáváme, neumožňujeme jim přístup do budek před dubnem, mohli by nás nemile zastihnout poslední mrazy. První vajíčko se v budce objeví do čtrnácti dnů po zavěšení budek, jsou-li ptáci zdraví a mají-li chuť hnízdit. Snůška činí 4 – 8 vajec, zpravidla však 6. Jsou ale známy i případy 12 vajec ve snůšce. Samice sedí od prvního vejce a po 17. - 18. dnech se líhnou mladé. Na vejcích sedí výhradně samice, samec ji krmí a často navštěvuje v budce. Nejednou jsem zažil mírný šok, kdy jsem nalezl voliéru úplně prázdnou. Po nasypání zrní se však z budek vyřítili samci. Proto se neděste, když budou v budce oba rodiče. Mládě stráví v budce 30 dnů. Těsně před vylétnutím se z budky ozývá šramot, to jak se připravuje na vylétnutí. Najednou sedí na větvi o něco menší pták, oči černé jako uhel a civí na svět. Je to snad ten nejkrásnější pocit, co může chovatel zažít. Po vylétnutí je ještě dva týdny dokrmován samcem, samice se již připravuje na další snůšku. Andulky jsou schopny hnízdit až do úplného vyčerpání, proto bychom jim měli po druhém, maximálně třetím hnízdění budky odebrat i za cenu zničení poslední snůšky.

Andulka je naprosto nenáročný papoušek. Je možné ji chovat již v kleci o rozměrech 40 x 30x 30 cm (d x v x š), a odchovávat již v prostotu 60 x 40x 40 cm. Měli bychom však pamatovat na to, aby bylo počítáno na jeden pár andulek asi 1m3. Pokud jsou ptáci dobře živení a poskytneme jim ochranu před větrem, přežijí i naši zimu. Je vhodné je však umístit do prostoru který je mírně temperován, aby ptáci netrpěli.

Je- li chovaná samostatně, úplně zkrotne a přilne k člověku. Takový pták se pak volně pohybuje po místnosti, jí z jednoho talíře s člověkem, dožaduje se vaší pozornosti. Naučí se i pár slov. Daleko lépe jí však jde napodobování různých vrzavých zvuků. Jak takovou andulku ochočit se dočtete na jiném místě na tomto WEBU.

Moje vlastní zkušenosti s chovem toho papouška jsou dosti pestré. Jako malý jsem si na rodičích vyškemral andulku. Choval je můj strýc a já dokázal sedět u voliéry pozorovat ptáky celé hodiny. Několik andulek se vystřídalo v mojí kleci. Některé uletěli, jiné pošli stářím. Pak jsem pořídil Pepíčkovi, samečka. Neděste se, náš Pepíček byl samička. Postupně jsem rozšiřoval chov až na počet tří chovných párů.

Mladé jsem odchovával pravidelně rok co rok. Nikdy jsem se nezajímal o chov výstavních andulek. Mou zálibou je prostě chovat ptáky, dívat se jak se jim daří a jak se spokojeně množí.

U andulek je největším problémem jejich hlučnost. Již z dálky je poznat, kde se chovají byť jen dvě andulky. I dva samečci si mezi sebou horlivě povídají. Proto pozor, pokud máte nepřátelské sousedy.

Moje venkovní voliéra byla tvořena vnitřním netemperovaným prostorem a vnějším výletem. Přezimovával jsem ptáky ve sklepě ve větší kleci. Z jara jsem je vypouštěl ven a hned nechával volný přístup do budek. Nikdy však dříve než počátkem května. Vnitřní prostor sice poskytuje dostatečnou ochranu před mrazem, přesto jsem nic neriskoval.

Budky jsem používal kompromisního typu. Rozměry 25 x 25 a výška 30 cm. Na dno jsem dával piliny, ale ty stejně ptáci z větší části vynosili ven. Nakonec to vždy dopadlo tak, že vajíčka ležela přímo na dřevěném dnu budky. Jen jednou se mi stalo, že mělo mládě vykloubenou nohu. V budce se vylíhli pouze dvě mláďata a byl mezi nimi dost velký věkový rozdíl. Ikdyž to nikdy nebyl problém, tentokrát se něco stalo a mládě rostlo dál s touto vadou. Dnes již vím, že stačí zafixovat nohy textilní lepící páskou a nechat ptáka růst s touto fixací. Po pár dnech až týdnech pásku odmočit ve vlažné vodě a sundat. Přesnou dobu fixace nemám odzkoušenou, protože se u mne tato vada již nikdy nevyskytla. Na druhou stranu předemnou stál nejhorší zážitek z chovu. Musel jsem mládě utratit. Tohle tu opisovat nebudu, to je věc kterou si musí každý sám rozhodnout a prožít. Další získaná zkušenost se týká počtu vajec. Měl jsem jednu velmi horlivou samičku, která snášela více jak deset vajíček na jednu snůšku a to celkem pravidelně. Andulka však není schopna obsednout více jak 6, maximálně 7 vajíček. Tím jak vejce otáčí se stalo, že se zachladila skoro všechna a z celkového počtu i dvanácti vajec se vylíhli třeba jen tři mláďata. Ostatní vejce byla zašedlá, známka uhynulého plodu. Proto nikdy nenechávejte samičce více jak 7 vajíček.

V současné době, rok 2005 jsem se opět vrátil k chovu tohoto mazlíčka. Tedy spíše mne k tomu dotlačila moje přítelkyně. Před několika lety na mně vyškemrala andulku. Navštívil jsem tedy jednoho známého a přivezl jí krásného zeleného samečka Honzíka. Protože trávila hodně času mimo domov, rozhodla se mu pořídit dámskou společnost. A jak už to tak u žen bývá, nenechala si poradit a zamířila do nejbližšího zverimexu. Co mi zbylo než jít s ní? Vybrala si. Nic naplat že jsem ji přemlouval že to je sameček, dokonce i názor prodavače jí nepřesvědčil. Po několika měsících se však ukázala nesmlouvavá pravda. V kleci poletovali dva kluci a ze Zuzanky byl najednou Zdeněček.

Pak to šlo ráz naráz. Měl jsem jednu volnou klec na dvorku a tak jsem je tam na jaře přemístili, pořídili tři samičky a ještě jednoho samečka a hurá do toho. Dnes je 11. 05. 2005. O průběhu chovu se brzy rozepíšu. Přeji vám mnoho úspěchů při chovu těchto drobných ptáčků, kteří jsou velmi vděční a v chovu spolehliví.