V brzkých ranních hodinách dne 05. září 2009 jsem vyrazil směr Újezd u Brna s přepravkou a v ní Agapornis škraboškový ( personata). Je to vůbec první výstava, které se zúčastním aktivně, tedy ne z pohledu pozorovatele, nebo vystavovatele nebodovaných ptáku. Hlavou se mi honily myšlenky jako jestli vůbec má smysl tam je, jestli to nebude ostuda a tak. Proste klasická jako každému kdo jede někam poprvé.
Přivítali mne mladíci sedící u stolečku, zapisujíc ptáky a pan veterinář, který ptáka prohlédl a naznal že je schopný se výstavy účastnit. Tak pták putoval do bodovací klece a já před připravené stojany. Jak čas plynul, plnily se bodovačkami. Kolem deváté hodiny byli všichni přihlášení ptáci na místech, takže před regály vyrazili posuzovatelé.
Ti byli natolik benevolentní, že nás nechali postávat jim za zády a nakukovat přes rameno. Pro mnohé z nás, tedy pro mne stoprocentně to byla velká škola. Teprve až posuzovatel chybu popsal jsem si ji všiml i já. Takže dneska poznám nedopeřeného ptáka, malou hlavu, špatný postoj, nepřipraveného ptáka na výstavu a tak dále. Když jsme předstoupili před mého ptáka byl sem už značně nervózní. Slyšet všechny ty nedostatky, strhávání bodů a tak všechno kolem, prostě docela síla. Jenže co naplat? Jednou je pták v kleci a už se nedá nic dělat.
A tak jsme prošli všechny klece, pak jsme se šli najíst a hurá zpět ke klecím. To už se připevňovalo hodnocení. K mé obrovské radosti se můj Agapornis umístil na třetím místě svého druhu. Byla to obrovská radost. Jel jsem tam s přáním, ať nejsem na posledním místě a toto. Pocit k nepopsání.
Samotná výstava byla dobře připravená. Drobné technické nedostatky se řešily operativně a nutno podotknout, že vše docela dobře zapadlo do časového harmonogramu.
Takže mi dovolte abych na závěr tohoto článku poděkoval organizátorům za velmi povedenou akci. Budeme se všichni těšit na příští ročník a budeme věřit že Český klub chovatelů Agapornisů ve své činnosti vytrvá a že se mu podaří stanovit světově uznávané standarty pro české chovatele.