• Základní informace|
• Chovná zařízení|
• Seznam druhů|
• Články|
• Odkazy|
• Prodám/Koupím|
• Burzy|
• Fotogalerie

Chovatelská etika aneb jací mohou být chovatelé a na co je třeba dávat si pozor.

Stejně tak, jako je každý nějaké povahy, setkáváme se dnes a denně s různými typy lidí kolem nás. Pro začátečníka, který si není zcela ve všem co se týká zvířat jistý, je někdy velmi nelehké poznat, kdo je chovatel solidní a kdo nikoliv. Člověk je pak velmi odkázán na to, jaké má štěstí a zda narazí na někoho, kdo pomůže nebo na toho, kdo záměrně uškodí.

Pro každého, kdo v něčem začíná je potřebná informovanost o problematice, náročnosti a požadavcích chovu konkrétních druhů zvířat, které chce vlastnit a o které se chce s nejlepším vědomím a svědomím starat tak, aby prospívali a spokojeně v jeho péči žili, ba se dokonce pokusili o rozmnožení. Mezi chovateli se tak najdou ti, kteří své zkušenosti dál sdělí a podpoří tak nově vzniklé budoucí chovatele, ale také ti, kteří své zkušenosti záměrně tají, aby náhodou někdo nebyl úspěšnější, než je právě on, „pan zkušený“. Bohužel je stále více těch, kteří svůj právě započatý a vytvořený chov zrušili, protože jim někdo neporadil mnohdy třeba zcela jednoduchou radu „jak na to“. Zklamání z neúspěchu pak většinou demotivuje natolik, že se stane chov nezdařenou epizodou v životě, ke které se ze strachu z dalšího neúspěchu v budoucnu neodhodlá. Chovatelů a milovníků zvířat by tak mohlo být mnohem více, protože nejen dívat se na něčí chov je možné, nýbrž velmi pro potěchu srdce blahodárné je dívat se na svůj vlastní chov. Chovatelství není hobby, záliba, koníček. Je to vášeň a cítění s přírodou a něčím živým. Nadarmo se neříká, že kdo má rád zvířata, má rád lidi. Zvíře a zvláště to odkázané na péči člověka může prospívat a být spokojené pouze v dobrých podmínkách, kde by mu jeho držitel měl vytvořit ty nejlepší podmínky k životu, které mu vytvořit může a dokáže.

Aby podmínky byly těmi nejlepšími, je třeba někdy podpořit méně znalé a pomoci jim v začátcích. Pomoc zkušených je tedy zcela nezbytná, má-li být práce nově začínajícího efektivní a správná. Prvním krokem je sběr informací. Knihy, internet, rozhovory se zkušenými chovateli a mnoho dalšího je základ, kterým si musí každý projít, aby mohl předvídat možné problémy a nezdary v chovu. Na takové nalezení optimální cesty je potřeba se připravit ještě před započetím chovu. Nejhorší cesta je taková, že si někdo koupí zvíře o kterém nic neví a teprve pak se pídí po informacích o jeho chovu.

Chovatelé jsou různí, proto je potřeba hledat mezi davy lidí ty, kteří upřímně zodpoví otázky jak základní, tak otázky, které jdou do hloubky dané problematiky. Pokud se podaří získat základní informace, zbytek se vždy nějak vyvine vlastními zkušenostmi a doplňováním poznatků z chovu po dobu a během ní, kdy chovatel přijde sám na to, jak daný druh chovat.

Pokud se v chovu daří, je potřeba sehnat další protějšky k odchovům nebo je snaha chovatele doplnit si chov novým druhem, přijde na řadu koupě.

Nejlepší je návštěva více chovatelů, kteří daný druh mají, zde je možné zjistit, v jakých podmínkách se zvíře vyskytuje a je chováno, na co je zvyklé a v jakém je stavu. Pokud chovatel nepustí návštěvu ke svému chovu, neznamená to, že je hned špatný. Někdy jím chovaná zvířata znají pouze jeho, nové tváře by mohly způsobit stres a mohlo by dojít k opuštění mladých nebo snůšky. Některé chovy jsou zvyklé na pohyb chovatele a nedělá to zvířatům žádný problém. V tom případě je vždy milé, když může začátečník vidět, kde se zvíře jeho zájmu nachází a na co je zvyklé. Existují i tací chovatelé, kteří přinesou přenosku s již odchyceným zvířetem a pak je na místě jistá obava. Stalo se totiž spoustě lidem, že byli takto napáleni, když kupovali zajíce v pytli a byl jim prodán například papoušek se zlomeným křídlem. Vrcholem jsou zkušenosti, kdy si chovatel odváží chovný pár papoušků v budce, na kterou jsou údajně zvyklí a velké, mnohdy smutné překvapení čeká chovatele až doma. Nejlepší je tedy vidět ptáka zdravého v místě, kde se cítí doma a podle toho si vybírat a pro koupi se buď rozhodnout, či jí zavrhnout. Další možností koupě papouška, zvířete, je návštěva výstavy nebo trhu se zvířaty. Zde je riziko mnohem vyšší, protože každý prodávající je velkou neznámou. Již podle přenosky, její čistoty a stylu jednání je možné částečně odhadnout, jaký je prodávající a zda je to člověk solidní nebo „lump“, od kterého je potřeba se držet hodně daleko.

Pro nezkušené je mnohem těžší zjistit stav papouška, než pro někoho, který mnohé odhalí byť jen letmým pohledem na předmět prodeje. Nemělo by být pro žádného chovatele problémem ukázat své zvíře z blízka a poskytnout k němu co nejvíce informací o podmínkách, ve kterých bylo chováno. Zvláště důležité je získat správnou informaci o pohlaví, pokud toto není na první pohled nezkušenému jasné. Nikdy není dobré zmiňovat před sdělením pohlaví prodávajícího o co je zájem, protože je spousta těch, kteří na základě informace, že dotyčný shání samičku, prodá svého jistého samce jako onu vytouženou samici. Lidská neohleduplnost a vypočítavost je v tomto směru velmi pestrá. Čekání na mladé od dvou samců může člověka demotivovat a chov po čase neúspěšného čekání na odchov třeba i zruší. Nejlepší je tedy zeptat se na pohlaví a po sdělení si toto pohlaví u konkrétního kusu pamatovat. Pokud má prodávající kusů více a po chvíli změní výpověď o pohlaví, je nejlepší odejít a hledat dále. Prodávající si jist nebyl a klame, aby prodal. Je to často zkouška důvěry a pokud takový člověk lže v základní informaci o pohlaví, je pak těžké věřit mu zbytek jeho mnohdy nepochopitelných pohádek a klamavých informací, které sděluje s naprostou jistotou a garancí. Někteří lidé tak moc lžou, až tomu sami věří a ti jsou opravdu nejhorší.

Není také na škodu zeptat se, proč chovatel zvíře prodává. Z toho je možné usoudit, zda bylo v chovu špatné nebo je za prodejem důvod jiný. Jako malé dítě neumí mnohdy lhát, chovají se podobně i někteří dospělí a lživé jednání je možné částečně během rozhovoru odhalit.

Cena je jedním z instrumentů, jak klamat ty, kteří se nevyznají. Solidní chovatel neznalému své odchovy nepředražuje. Lze tomu předejít tím, že je možné se informovat na stejný druh u více prodávajících a určit tak rozmezí, ve kterém se zvíře může z hlediska ceny nacházet. Mnohdy zdánlivě stejné zvíře může být cenově zcela odlišné, jde především o kvalitu. Kdo prodává dráž nemusí být hned podvodník, otázky ceny jsou často debatovány i dlouholetými chovateli a názory se mnohdy značně různí.

Důležitou známkou solidnosti je sdělení identity. Kdo ví, že prodává něco špatného, ten se rád skrývá za anonymitu. Kdo si je skutečně jist tím co prodává a je odhodlán nést za svůj prodej odpovědnost nemá problém s tím sdělit odkud je a případně zanechat na sebe fungující telefonní číslo. Místo, odkud pochází chov je dobré znát také z důvodu budoucího hledání nepříbuzných kusů. Prozvonit na místě chovatele(který má současně obdrží a uloží si číslo kupujícího), toto snadno prověří a je možné dále komunikovat v případě dotazů nebo v případě nutného navrácení peněz za zvíře, které uhynulo v době, kdy má být na takový prodej záruka. Kdo se brání předání kontaktu, ten může být, ovšem také nemusí, podezřelý ze zatajování špatné informace týkající se prodávaného živého tvora.

Pro chovatele, který prodává zdravé zvíře věku, který prezentuje by nemělo být problémem ukázat například u papouška kroužek s rokem a okolí kloaky, které nemá jevit známky onemocnění zaschlým trusem nebo čerstvým průjmem signalizujícím, že něco není v pořádku. Stejně tak ukázat roztažená křídla, že tyto jsou v pořádku a plném opeření bez zjevných problémů je vždy lepší. V případě podezření je vždy optimální domluvit se při prodeji, jak se bude postupovat, pokud papoušek následně zemře nebo musí být nákladně léčeno. Nejlepší je, zvláště pak v případě vzácnějšího nebo dražšího ptactva a zvířete všeobecně sepsat smlouvu o prodeji. Kdo se takové smlouvě brání, může tajit nějaký jemu známý problém.

Protože se chovatelé mezi sebou znají, je někdy dobré zeptat se slušně jednajících chovatelů, zda znají někoho z okolních prodávajících, jehož zvířata by doporučil a jehož chov dobře zná. Někdy to má dobrý efekt, pokud je dotázán slušný člověk, v případě dotázání se u podvodníka lze však očekávat z jeho strany doporučení jeho kamaráda, který není o nic více solidnější, než je on sám. V tom případě je vhodné dotázat se někoho, kdo je již pro mne známý a od koho dříve zakoupená zvířata vykazují známky kvality a zdraví.

Protože je koupě na burze často velkou loterií, přináší to s sebou mnoho úskalí. Pro zjištění schopnosti létat, jsou na některých trzích k dispozici tzv. „proletovačky“, kde je možné zjistit, zda není papoušek letu neschopný. Toto však přináší stres z vypuštění a následného chytání. Je však jednou z možností, jak předejít zklamání po vypuštění skákajícího papouška ve voliéře doma. Bohužel se najde stále více těch, kteří anonymně prodávají zvířata velmi špatné kvality, vždy je nutné být velmi obezřetný a dát si na takové praktiky pozor.

Aby nebyla koupě a chov důvodem k budoucímu ukončení chovatelství, je nutné, aby se k sobě chovatelé chovali jako přátelé. Mezi některými chovatelskými organizacemi se stále oslovují milovníci zvířat „příteli“. Aby toto nebyla jen fráze, ale skutečnost, měl by každý začít především sám u sebe. Jak se bude každý chovat k ostatním, tak se snad budou ostatní chovat i k jemu samotnému. Záliba a nadšení pro vše živé je vášní mnoha lidí různých generací, uctívejme zkušené a starší a pomáhejme mladým a nadějným, aby byli úspěšní. Dopřejme jim v dnešní uspěchané době radost a nadšení ze zvířat, které jsou v srdcích nás všech...

Martin Záruba, Suchdol nad Lužnicí

V pravém menu si můžete vybrat další články k přečtení.