VNITŘNÍ VOLIÉRY: Stavba vnitřní voliéry

Vnitřní voliéru můžeme zhotovit z různých materiálů. Dřevo, železné profily, hliníkové profily. Pletivo volíme dle chovaného ptactva. Na dno a ochranné části použijeme plech, dřevěné desky, sololit, lamino, dřevotřísku, překližku. Několik pantíků na upevnění dvířek, hřebíky a vruty. Drát na upevnění pletiva.

plánek

Ze všeho nejdříve si ale musíme nakreslit plánek. Obrázek znázorňuje jak by to mohlo vypadat. Spodní hnědá část jsou plné stěny, chránící proti znečišťování okolí. Vidíme zde i naznačení otvorů pro budky a dvířka. Černé čáry znázorňují konstrukci. Předejdeme tak pozdějším problémům jako: „Kam jsem si jen naplánoval ty dvířka a proč pro ně nemám otvor?“, nebo „..safryš a teď mám dva kulánky o deset centimetrů kratší.“ Mluvím z vlastní zkušenosti, bohužel. A to se považuji za zdatného kutila. Proto nákres nepodceňujte. Vyznačte si v něm vše co se bude dělat. Rozměry jak venkovní tak vnitřní, pokud je to třeba, kupříkladu u dvířek je potřeba jiný rozměr pro rám dvířek a jiný rozměr pro vnitřní obvod tak, aby do sebe bez problémů zapadaly. Osobně doporučuji umístit dvířka blíže k tomu kraji, jakou ruku používáme. Takže praváci blíže k pravé straně a leváci k levé. Při chytání ptáků stojíte tělem u jedné stěny, ptáci přeletí na druhou a tam je snáze odchytnete. Je to detail, ale kdo má dvířka uprostřed může vykládat o chytání ptáků. Je dobré pamatovat i na detaily jako je rozměr budek a podobně, aby se Vám nestalo že najednou se nevejdou tam kam jste si představovali, protože tam jsou přeci jiné věci. Stalo se mi že jsem nemohl umístit dvě budky vedle sebe, protože byly zkrátka širší než stěna.

Rozhodneme li se pro kovovou konstrukci, máme před sebou volbu železo, nebo hliník. Co se cen tyče, je železo jasná volba. Oproti tomu hliníková konstrukce je mnohem lehčí, tedy se s ní lépe manipuluje. Její životnost by měla vysoce převýšit železnou a navíc nepotřebuje další povrchové úpravy. V sekci „Odkazy“ naleznete link na firmu prodávající hliník. Stavba zařízení s použitím jejich výrobků musí být opravdovou hračkou. Objednat si profily, pletivo a plechy, doma je složit a hotovo. Nemusíme řešit jaký tvar profilu, způsoby spojování a podobně, vše za nás vyřeší dodavatel.

Železná cesta je poněkud složitější. Předpokládat že je běžnou součástí domácností svářečka není úplně v pořádku a to se nezmiňuji o zacházení s ní. Nechci nikoho podceňovat a věřte mi, člověk se rychle učí prakticky všemu, ale svařování, hmm. Naštěstí bývá po ruce šikovný soused, pro kterého to je denním chlebem. Na nás zůstane rozhodnuti jaký profil zvolit. Kulaté trubky mají mnoho výhod. Nemají ostré hrany, Jsou i v malých průměrech, ale na druhou stranu se můžou o něco hůře svařovat. To naopak neplatí o jeklu a vinglu. Jekl je obdelník, vingl je pravý úhel. Tyto profily se dozajista budou svařovat dobře. Ale podle mého názoru jsou zbytečně široké. U vinglu to až zas tak nevadí jako u jeklu.

Třetí variantou je dřevo. Nejsnáze se podomácku zpracovává. Má však jednu velkou nevýhodu. Velmi mnoho papoušků ho likviduje. Soustavným okusováním mohou ptáci zničit celou konstrukci. Proto je potřeba si zjistit, zdali námi vybraný druh ničí dřevo.

Podle nákresu si zhotovíme vnější konstrukci. Doplníme zpevňovací výstuhy, příčky pro upevnění dvířek. Je nutno udělat vše potřebné, protože až budou plochy potaženy pletivem, bude manipulace velmi stížená, mnohdy i nemožná. Zhotovíme dvířka a osadíme je. Pak připevníme dno a ochranné spodní kryty po obvodu. Vybavíme celý spodní vnitřní prostor vším co máme v plánu. Spodní šuplík na nečistoty, držáky na krmítka a napáječky, zkrátka vše. Ještě jednou si sedneme a probereme si v hlavě nebo na papíru jestli je všechno tak jak si představujeme. Pak upevníme pletivo na obvodové stěny, chceme li mít některou stěnu plnou, použijeme plech, dřevo nebo materiál který jsme si vybrali. Necháme si strop volný, ten budeme zakrývat jako úplně poslední. Upevníme držáky na bidýlka. Zavěsíme budky, provedeme poslední úpravy vnitřního prostoru. Překontrolujeme jestli někde netrčí ostrý hrot či hrana, pevnost upevněného pletiva. Pokud je vše v pořádku, upevníme vrchní část voliéry. Není vůbec od věci nechat ji odnímatelnou pro pozdější manipulaci.

Další možností je vnitřní voliéra, popřípadě řada voliér, které nejsou stavěny jako volně stojící. Do značné míry připomínají venkovní voliéry, především jedná li se o řadu voliér. Můžeme pro tento účel využít nebytové prostory domu. Většinou jsou to sklepní prostory nebo půdy.

Zhotovení takového zařízení se ničím neliší od stavby výše popsaných zařízení. Zhotovíme si nákres. Jedna odlišnost, musíme počítat s dveřmi pro chovatele, většinou jsou natolik velké, že umožňují pohyb uvnitř. Pozor si také dáváme na dna voliér. Nejvhodnější jsou vodu nesající materiály, beton, dlažba, které zároveň poskytují snadnou údržbu. Můžeme také použít písek, který stačí uhrabat, odstranit slupky zrní a trus a vypadá velmi esteticky.

CHOVNÁ ZAŘÍZENÍ

VENKOVNÍ VOLIÉRY:

VNITŘNÍ VOLIÉRY:

Informační chovatelský portál

VNITŘNÍ VOLIÉRY: Stavba vnitřní voliéry