Informační chovatelský portál

Doporučujeme
Další drobnosti

Valid XHTML 1.0 Transitional

TOPlist

Krotký a mluvící papoušek

Pokud si chcete domů pořídit papouška, jistě také chcete, aby byl mazlíčkem rodiny. Aby se Vás nebál, pokud možno se naučil nějaká slova a při troše štěstí i nějaké srandovní kousky. Tohle všechno papoušci opravdu mohou zvládnou.

Nejdůležitější je dobře si vybrat. Například andulka je velice oblíbená, avšak její schopnosti „učit se“ jsou velmi omezené. Dalo by se říci, že čím větší papouše, tím se toho může naučit víc. Jednou jsem viděl vystoupení Ary aratingy, jezdil na koloběžce, nebo papouška Žako, jak se svou paničkou spal v posteli. Nejdřív vlezl u noh pod pokrývku, přelezl podél ní a vykoukl u hlavy, položil se na polštář a spali J. Předpokládám, že tyto kousky jsou velmi náročné na čas, který s papouškem stráví jejich učitel a proto se jimi zabývat nebudeme.

Nám bude stačit pokud bude pták zvyklý na naši přítomnost, bude si s námi hrát a bude umět nějaké to slovo. Ještě než se do toho pustíme, musím Vás upozornit, že tak jako lidé, i papoušci jsou různí. Jeden sameček andulky se může naučit například 25 slov a celkem zřetelně je vyslovovat, zatímco druhý sameček se naučí sotva 3 slova a jen tak je motá do švitoření. Proto nezoufejte, že jste špatní učitelé, někdy to může být „žákem“. Takovýto ptáček nám nejspíše oplatí naši snahu v jiné oblasti.

Ale začněme. Jakého papouška si vyberete, to nechám na Vás, snažte se pokud možno vybrat samečka, ti jsou učenlivější. Máme li možnost a dostatek volného času, můžeme si vzít mládě ještě nevylétlé z budky. To pak dokrmujeme pomocí lžičky a jáhlové kaše. Takový pták se stane plně krotkým velmi rychle, neboť nás bere jako svoje rodiče a má k nám plnou důvěru. Pokud tuto možnost nemáme, pořídíme si mládě co nejmladší, avšak již plně samostatné. I takový pták zkrotne, je to však náročnější co se odvahy týče, neboť těch poklovaných rukou, co člověk musí přetrpět je trochu víc. Já osobně jsem nikdy neměl papouška nesamostatného a vždy! Se mi podařilo ho plně ochočit a naučit nějaké to slovo.

Po donesení ptáka domů mu umožníme aklimatizovat se. Necháme ho celý den v klidu, nabídneme mu jídlo a vodu, můžeme také nějaký pamlsek, jako je jablko, ale většinou první den nepřijme ani to, ani jídlo. Jednou sem zažil, že pták nechtěl jíst dva dny. Docela jsem již byl nervózní, ale pak to přešlo a on začal normálně jíst. Proto se neděste, že se papoušek nevrhne rovnou na krmítko.

Jakmile se pták aklimatizuje, začneme se častěji přibližovat ke kleci. Při tom na něj vlídně mluvíme, neděláme žádné prudké pohyby. Pokud se pták vyplaší odstoupíme a až se uklidní vrátíme se. Po pár návštěvách u klece se již pokusíme naučit našeho nového svěřence na prst. Otevřeme klec a pomaličku přisuneme prst k jeho nohám. Pokud se vyplaší, necháme ho opět uklidnit a teprve pak pokračujeme. Zpravidla se vyplaší jakmile se ho dotkneme, ale na to si časem zvykne. Prstem mírně zatlačíme nad jeho nohy tak, abychom ho nutili vystoupit na prst. Až se nám to podaří, chvíli ho tam necháme a vrátíme ho na bidélko. Je vhodné mu po každém takovém pokroku nabídnout nějaký pamlsek. I tuto akci několikrát opakujeme a teprve potom se pokusíme vytáhnou ruku z klece i s papouškem. Tohle je další problém, protože se většinou zasekne u dvířek a vrátí se do klece. Ale nezoufejte, ono se to podaří. Jsme li úspěšní, projdeme se s ním po místnosti a zase ho vrátíme zpět. Neuškodí odměna, neboť tohle byl výkon. Pokud pták odlétne z prstu a usadí se třeba na garnyž, NIKDY ho nenaháníme koštětem! Ztratili bychom jeho důvěru. V klidu a pomalu si přisuneme židli a pokusíme se ho dostat zpět na prst. Pozor při pohybu dolů, pták má snahu odletět.

Běhen veškerého pobytu u klece, ale třeba i v místnosti na papouška stále mluvíme. Nejlépe se na tohle hodí děti a ženy, protože mají podmanivější hlas. Opakujeme stále dokola jedno slovo, většinou papouškovo jméno.

Pak jde již vše samo, paták začne být zvědavý a sám prozkoumává okolí. To již nemusíme nic dělat, vše se nějak tak nějak samo J.




design by morpheus
smidla.eu © 2008